Populární svatební tradice? Některé jsou docela strašidelné
Martina Mádlová
19. 2. 2018
Svatby jsou plné často velmi zajímavých a zábavných tradic. Když se ale podíváte do historie některých rituálů, zjistíte, že některé zase až tak sladké nejsou. Od zlých duchů, po únosy nebo dokonce sňatek mrtvého. Existují znepokojující tradice, které by měly zůstat minulostí.
Některé svatební tradice jsou docela divné. Pak tu máme ale takové, které sice patří do historie, ale pořád dokáží dost překvapit. Od zlých duchů až po únosy a smrt. Zkuste je porovnat se současnými moderními svatbami.
Ženy v Číně celý měsíc před svatbou plakaly
Nevěsty v Číně musely podle tradic plakat hodinu denně celý měsíc před svatbou. Posledních pár dní před datem svatby se k pláči připojila i matka, babička a sestry nevěsty.
A proč takový smutek? Svůj základ má v období války, kdy matka princezny plakala pro svou dceru, protože odešla z domu a vdala se. Nevěsty tento způsob začaly kopírovat jako způsob, jak vyjádřit svůj smutek, že opouštějí domov. Ukazují svůj vděk a lásku rodině, která ji vychovala.
Existuje ještě jedno vysvětlení. Vzhledem k tomu, že v Číně je spořádané manželství velmi důležité, měly mladé dívky před svatbou veliký strach. V podstatě tak trochu žehraly na svůj osud, protože si svého manžela nemohly svobodně zvolit a nevěděly, jak s ním budou žít. Myšlenka na sňatek s cizím člověk, nemluvě o nejisté budoucnosti, to je opravdu důvod k pláči.
Svatební závoje mají temnou minulost
Podle některých starodávných tradic sloužily závoje k zabalení nevěsty od hlavy k patě, aby představovaly skromnou a nedotčenou dívku. Také jsou známé jako symbol panenství. A pak tu máme ještě i jiné důvody, proč se používají.
Některé zdroje uvádí, že svatební závoje se používaly v případě dohodnutých manželství. Ženich byl donucen vzít si naprosto cizí nevěstu, kterou viděl až poté, co byli prohlášeni za muže a ženu.
Družičky neměly jen příjemnou práci
Původně družičky dělaly mnohem víc, než jen sloužily nevěstám. Oblékaly se v podobném stylu jako nevěsta, aby ji zbavily všech zlých duchů, které by ji mohly ve svatební den proklít. Když měly podobné šaty, byli duchové zmatení a nevěděli, na kterou duši se mají obrátit.
„Předání nevěsty“ bylo opravdovou transakcí
Pro mnohé nevěsty by to nebyla opravdová svatba, kdyby jí její otec nevedl po uličce k oltáři. V současnosti slouží tento zvyk zejména k vyjádření úcty k otci a symbolické předání nevěsty z jeho rukou do rukou jejího budoucího manžela. Dříve se jednalo doslova o transakci. Otcové často takto vdali své dcery proto, že dlužili peníze nebo aby urovnali spory. O sentimentalitě nebo romantickém gestu nemohla být řeč.
Smrt jako počátek šťastného manželství
V určitých kulturách a tradicích hraje poměrné velkou roli smrt a s ní spojená svatba. Například v Číně byly praktikovány duchovní svatby v podstatě až dodnes s laskavým záměrem pomoci mrtvým najít společníka v posmrtném životě.
Výzkumy objevily hrůzná fakta, která byla s tímto zvykem spojená. V roce 2013 byli čtyři muži uvězněni za odkrytí mrtvých těl několika žen z hrobů, aby mohli jejich těla prodávat na duchovní sňatky. V roce 2016 byl dokonce obviněn muž z vraždy dvou žen, které zabil proto, aby mohl jejich těl prodat taktéž k duchovnímu sňatku. Stále je poměrně velký zájem o duchovní manželství, a proto není výjimkou, že tato skutečnost dovede někoho až ke strašlivému zločinu.
V zemích jako je Francie, Súdán a Čína jsou posmrtná manželství legální. V roce 2017 si dokonce žena vzala svého partnera, který byl zabit při teroristickém útoku. Taková manželství mezi mrtvou a živou osobou jsou vzácná, ale v případě takové tragédie možná.
Házení kytice a podvazku bylo docela chaotické
O svatební den byla nevěsta považována za velmi šťastnou a na některých svatbách hosté proto trhali její svatební oděv v naději, že získají kousek jejího štěstí. Chytré nevěsty kvůli tomu hodily svou svatební kytici mezi hosty, aby odvedly pozornost davu jinam a lidé nechali její šaty v celku. Dnes už je roztrhání šatů nevěsty nemyslitelné.
I sundání podvazku byla v minulosti nepříjemná a chaotická záležitost, kdy se všichni hosté natlačili k nevěstě takřka hned po dokončení slibů a ženich se mezi nimi musel probojovat a dostat se k podvazkům své ženy. Jakmile se mu to podařilo, hodil ho do čekajícího davu.
Únosy nevěst jako předchůdce líbánek
V dřívějších dobách někteří ženiši unesli svou nevěstu a skrývali ji i několik měsíců, pokud se její rodina nesmířila se sňatkem nebo ona neotěhotněla. Pravděpodobně s ní ale neutekl nikam na havajskou pláž.
Naštěstí máme i trochu šťastnější příběh. Původ konkrétního slova – líbánky – je trochu zajímavější než by vás napadlo. Novomanželé tradičně popíjeli medovinu během prvního měsíce společného soužití. Popíjení sladkého nápoje každý večer bylo tím nejlepším způsobem, jak trávit prvních pár týdnů manželství. I když dnešní líbánky si přeci jen většina snoubenců představuje trochu jinak.