Sňatek s vlastním bratrancem či sestřenicí obecně není v moderní západní společnosti pozitivně přijímán. Je ale důvod vědecky oprávněný, nebo se jedná jen o předsudek z minulosti? Proč se nemůžou brát bratranci a sestřenice?
Když si vezmeme příbuzného a rozhodneme se mít děti, ty můžou trpět nějakou vrozenou vadou. Je to pravda nebo všeobecné přesvědčení?
Proč se nemohou brát bratranci a sestřenice?
Pojďme se nejdříve ve zkratce podívat na minulost příbuzenských svazků.
Zákaz a znovu povolení sňatků mezi bratranci a sestřenicemi
V historii bylo asi 80 % všech manželství v Evropě a Spojených státech uzavřeno mezi prvními a druhými bratranci a sestřenicemi. Sám Charles Darwin vstoupil do manželství se sestřenicí, stejně jako to udělal Albert Einstein, když si v roce 1919 vzal Elsu, kterou znal od dětství, protože jejich matky byly sestry.
Tyto sňatky přestaly být v Evropě i USA všeobecně přijímány až v druhé polovině 19. století, po Americké občanské válce. Důvodem bylo zvýšení úsilí země ochránit svoje občany, co se zdraví, bezpečnosti a vzdělání týká, a proto bylo manželství mezi bratranci a sestřenicemi zakázáno zákonem. Ten se ale nevztahoval na šlechtu, a tak mezi aristokratickými rody najdeme množství podobných partnerství, například Anglická královna Viktorie se vdala za svého prvního bratrance.
Manželství s cizincem. Jaká úskalí v něm vidí advokáti?
Postupně ale Evropa a některé státy USA od zákazu ustoupily. Také v rámci českého Občanského zákoníku je dnes manželství mezi bratrancem a sestřenicí legální.
První a druzí bratranci
Sňatek s vlastním bratrancem či sestřenicí je v současnosti mnohem častější, než si myslíme a s genetickými vadami narozených potomků to také není tak horké. Oficiálně uzavřená manželství mezi těmito příbuznými tvoří v průměru asi 10 % všech sňatků světa, v některých kulturách až 50 %. Velký počet těchto partnerství najdeme v islámských kulturách severní Afriky nebo Jihozápadní Asie.
Kromě bratrance a sestřenice zde do hry vstupují tzv. druzí bratranci (děti bratranců a sestřenic v rodině), u kterých podle příručky Clinical Genetic Handbook (z roku 1980) mizí riziko vrozených vad u případných dětí na minimum.
Manželství mezi bratranci a sestřenicemi v současnosti
Dnes, ve 21. století, také přibývá vědeckých studií, které vyvracejí původní přesvědčení o zvýšeném riziku výskytu degenerativních genetických onemocnění u dětí bratranců a sestřenic.
Lékařské výzkumy v britském městě Bradford mezi pakistánskou populací (kde jsou sňatky mezi bratranci a sestřenicemi velmi běžné) v letech 2007-2011 dokázaly, že riziko degenerativní genetické choroby u dětí pocházejících z takovýchto svazků je 6 %. V porovnání s celkovým průměrem populace, kde je pravděpodobnost výskytu těchto nemocí 3 %, se ale nejedná o velký nárůst.
Květiny z královské svatby neskončily v koši. Komu udělaly radost?
Manželství bratranců a sestřenic – kulturní faktory
Lékaři v případě plánování potomků ve svazcích sestřenic a bratranců varují před potenciálními riziky. „Ačkoliv seznamujeme tyto partnery s potenciálním ohrožením potomka, pacienty do rozhodnutí mít či nemít děti nemůžeme nutit, “ vysvětluje Dr. Rafaqut Rashid, vedoucí lékař bradfordské kliniky Picton Medical Centre.
„U příbuzných partnerů navíc při tomto rozhodnutí hrají často větší roli sociální faktory v rámci příbuzenských vztahů, jako je větší a stabilnější rodina a také větší spřízněnost a loajalita partnerů, “ dodává Dr. Rashid.
